Můj život je jako procházka růžovou zahradou…

neděle 30. srpen 2015 19:11

…ve které vedu na chatrném provazu démona

Nedávno jsem si uvědomila, že můj démon začíná být silnější než já. A že by se mohlo lehce přihodit, že se utrhne z toho ztrouchnivělého zbytku provazu, na němž se navzájem vláčíme.

V dětství byl jako černý kůň, kterému z nozder sršel oheň vášně – byl to můj přítel a společník, díky němuž byl život dobrodružstvím a extází v kolísavých pulsacích, na vrcholu a na dně. I to dno bylo vzrušující – s myšlenkou na zažehlý popel, z něhož jako Fénix znovu a ještě tisíckrát vzlétnu k nebesům. Byl krutý k ostatním, můj démon – miloval ty okamžiky, kdy se vytlačí olej z olivy, kdy se uvolní aroma z čajového sáčku ponořeného do vařící vody. Takovou jsem byla ženou – nemilosrdnou a opravdovou. Nikdy to nebylo pro utěšení mých ambicí. Nebylo to pro mě samotnou – jen pro jeho nasycení, pro jeho nekončící neuspokojení.

V mém dospívání a rané dospělosti jsem věřila, že funící vlhké nozdry a spalující pohled mého démona (démona, jenž mě měl) jsou tím pravým životem, pro nějž jsem se narodila. Květy jabloní byly něčím víc než pouhým předstupněm plodu, byly nadějí i ideálem čehosi, co v lidských silách není možné probudit – příslibem nezrozeného, neexistujícího.

V rozkvětu dospělosti jsem s démonem uzavřela podivný obchod. Byla to spíš řehole na mě uvalená, povinnost být matkou, napít se z nektaru země, milovat démona tělesně až k nenávisti, naplnit se dření a esencí, co způsobí, že jablko ztěžkne, opadne a stane se sladkou či trpkou odměnou kolemjdoucího nebo shnije nepovšimnuto jako zbytečný život.

Můj démon býval silný, tak jako jsem bývala silná. Postupem času ztrácel na přitažlivosti, zhmotňoval se a stával se součástí mého tělesného těla. Tak jsem kromě vůně a příslibu květů začala cítit přítomnost kořenů a kmene. Chtěla jsem stoupat vzhůru, ale můj démon ztěžkl. Už dávno není tím rozbujelým ořem s křídly rašícími mezi lopatkami, je vypelichaným savcem, co touží víc po pravidelné krmi než po idejích povznášejících ducha.

Ano, mé tělo je démonem. Místo ulehčení zatížilo zbytky tužeb a uvrhlo mě do hlubin existence. Tak končí životy těch, co si zvolili vzpouru místo poslušnosti. Co toužili po svobodě a nakonec podlehli nabídce zjednodušení. Konformní uniformitě za cenu ztráty individuality.

Stala jsem se smutným důkazem žití v ráji. Procházím se zahradou plnou květů, v níž se neumírá, jen bytí zde je marností. Na chatrném řetězu vedu démona, co je slabý a už mě nepokouší. Vždyť já sama jsem tím démonem, co promarnil život tomu, k němuž jsem připoutána. Můj život je jako procházka růžovou zahradou, v jejímž stínu nenaleznu spočinutí, v níž jsem se stala zbytečnou entitou.

A tak jsme tě zabili, smysle života a milosrdný bože.

Andrea Skálová

Počet příspěvků: 1, poslední 31.8.2015 21:48:53 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Andrea Skálová

Andrea Skálová

Píšu o zjevných i skrytých skutečnostech, domáhají-li se napsání.

Působím v oblasti medicínské žurnalistiky, publicistiky a literárního překladatelství. Vedle mého profesního zaměření mě zajímají témata týkající se smyslu a tajemství života, spiritualita a umění.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy