Tajemství pouti: dopis šestnáctiletému já

úterý 21. říjen 2014 10:22

bitrot

Technika psaní dopisu mladšímu „já“ je nástrojem umožňujícím poodstoupit stranou od vlastního ega a podívat se na sebe jinýma očima. Vyzkoušejte tuto očistnou techniku a najděte tak cestu k zapomenutým aspektům vlastní osobnosti. Pro inspiraci s vámi sdílím příběh své budoucí minulosti. Nebo snad minulé budoucnosti…

(21. října 1982)
Před sebou máš těžký život. Právě jsi dorazila na pouť. Jsi oslněna. Stojíš v úžase. Těšíš se na všechny ty atrakce, které kolem sebe vidíš. Věříš, že tohle je svět. Že jsi dospělá a život bude vzrušující jako jízda na horské dráze. A já ti mohu potvrdit, že bude. Bohužel…

Jsi zvídavá dívka toužící poznat svět a vykřičet ze sebe nespoutané ženství. Jsi živelná, jdeš nekompromisně za svým, vrháš se slepě do propastí a máš neuvěřitelné štěstí. Štěstí na učitele, neštěstí na muže. Muži tě budou zdrcovat. Ale ty to uneseš. Poneseš jejich bolest i svou, provedeš je jejich podsvětím, budeš pro ně ztělesněním ženskosti, jakkoli se budeš cítit jako rošťák kluk. Pro muže vypláčeš mnoho slz, ale nelituj jich a věz, že bůh počítá slzy žen. Ochránci budou stát při tobě a v nejtěžších chvílích ti připomenou, že se máš stáhnout se do ústraní a pečovat o sebe.

Stále se budeš ptát: Kdo jsem, kam jdu a proč jsem tady? A bude tě zneklidňovat, že nepřichází odpověď. Budeš experimentovat v oblasti povolání a bude trvat dlouhé léta, než pochopíš, kde leží tvůj talent, jak a co máš druhým zprostředkovat. Máš dar slova, budeš vyjadřovat vlastní pocity i pocity druhých a využívat při tom silné empatie a instinktu. Nikdy nezapomeň, že máš dar jasnozřivosti, který ti umožní vycítit cestu vedoucí z labyrintu, kdykoli v něm zbloudíš. Půjdeš cestou neviditelných a orientovat se na ní budeš pomocí intuice. Věř, že tvůj vnitřní hlas tě povede. Někdo mu říká srdce. Přijdou velice těžké chvíle, kdy to budeš chtít „skončit“. Bude se ti zdát, že už nemáš sílu jít dál. Slibuji, že v těchto časech ti budu nablízku a pomohu ti pochopit, že máš před sebou ještě úžasnou cestu. Zdržíš se dlouho na pouti. Je to nezbytné, neboť ti to umožní pochopit důležité věci.

• Třeba, že houpat se na houpačce z jednoho pólu na druhý je omamné, ale vyčerpávající. Houpačka tak v tobě probudí touhu po pevném středu a zakotvení.
• Po čase zjistíš, že chaotická jízda na autodromu bez pravidel je sice vzrušující, ale jejím důsledkem je jen množství boulí. Autodrom ti pomůže pochopit, že pravidla a řád jsou tím, co nás chrání a vnáší pořádek do našich vztahů.
• Snaha rozhoupat a přehoupnout klec přes vrchol tě bude stát mnoho sil a dovede tě k poznání, že ve dvou se to táhne líp, ale jen při dobré spolupráci a koordinaci. Umožní ti také pochopit, že kromě úsilí je důležité uvolnění a že sebelepší výkon v kleci se nevyrovná jejímu opuštění.
• Strašidelný zámek tě bude děsit v mnoha tmavých zákoutích, ale venku si uvědomíš, že uvnitř jsou jen hadroví bubáci. Neboj se vstoupit do temných říší, ale nezapomínej na světlo rozumu, které tě vyvede z temnot iracionality. Až se budeš ztrácet v pocitech a nevědomí, rozsviť světlo racionality a vynes strašáky na denní světlo. Neboj se také zeptat na názor druhých – často vidí to, co sami nevidíme.
• Při střelbě na papírové růže se ptej sama sebe, zda skutečně toužíš po tom obrovském plyšákovi a k čemu ti bude, když ho získáš. Na střelnici se naučíš, že je důležité mít záměr a cíl a pro jeho uskutečnění i vytrvalost, dobrou techniku a seřízenou zbraň. Dej si pozor na pochybné nabídky, falešné přátele a iluzorní cíle. Jsi cílevědomá, ale nezapomeň cvičit svoje tělo a soustředit svou mysl, protože netrénovaná ruka neudrží pevně tětivu a netrénované mysl vypouští jedovaté šípy.
• Až se přejíš cukrové vaty, tureckého medu a duhového žužu, pochopíš, že mnoho věcí je zbytečně nafouklých a že není dobré se neustále dívat skrze růžové brýle. Dávej si pozor, abys nesedla na lep kdejakému hlupákovi a nezapomínej, že duha není něco, čím si máme zaplácnout žaludek, ale o co máme usilovat v duchovním vývoji. Buď poddajná jako voda, zářivá jako oheň, usiluj i jejich vzájemnou harmonii a hledej sůl místo sladkého života.

Až už tě omrzí všechny atrakce, hluk a blikající světla, jdi k ohradě, za níž se nalézá pravý svět. Nejprve budeš mít pocit, že za tím plotem je nicota a prázdno. Pobyt na pouti bude v té době už nesnesitelný, ale neznámo tě bude děsit víc. Přijde však okamžik, kdy hlasy a stíny budou ostré jako nože a budou se zařezávat do tvého nitra. Tehdy budeš nucena pouť opustit a projít na druhou stranu.
Pro tento okamžik jsi žila celý předchozí život. Nyní zúročíš vše, co ses naučila. Nejprve však přijde smrt. Neboj se, nebude to bezzubá stařena s kosou. Bude to věčně mladá paní, soucitná a slitovná. Povede tě zahradou blaženosti. Tvoje oči zatím nejsou schopné vidět tu krásu, ale osvojíš si nové smysly, kterými budeš schopna ji bytostně vnímat.

To je vše, co jsem ti přišla říct. Užívej cesty, která je před tebou, protože nic se nebude opakovat. Vyplač potoky slz a směj se, jak to umíš! Lidé budou mít rádi tvůj smích. Až se setkáme, dám ti dar tvého jména. Řeknu, že jsi ta nejstatečnější dívka, jakou znám. Potom, kdoví – možná budeš inspirovat druhé na jejich pouti.

Tvé jméno je odvážná.
Andrea Skálová

Počet příspěvků: 2, poslední 21.10.2014 12:50:50 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Andrea Skálová

Andrea Skálová

Píšu o zjevných i skrytých skutečnostech, domáhají-li se napsání.

Působím v oblasti medicínské žurnalistiky, publicistiky a literárního překladatelství. Vedle mého profesního zaměření mě zajímají témata týkající se smyslu a tajemství života, spiritualita a umění.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy