Přichází konec světa…mého bezesporu

čtvrtek 24. červenec 2014 11:20

V posledních týdnech jsem měla několik znepokojivých vizí. Vím, že to vyzní zvláštně, vždyť iracionalita je tak křehká a pomíjivá.

Svět je zneklidněn událostmi, odehrávajícími se na Ukrajině. Objevují se varovná znamení, připomínány jsou staré věštby, lidé se obávají třetí světové války. Stěží se orientuji v množství protichůdných informací. Nepoznám, kdo je nepřítel a kde je hrozba, nevím, na kterou stranu se přidat. Neumím rozpoznat, kde je pravda a kde lež. Sociální sítě zaplavují úvahy a komentáře, v nichž se mísí názory erudovaných analytiků s emocionálně zabarvenými konspiracemi. Jako bych byla vyzývána, ba přímo burcována k osobní účasti na utváření budoucnosti tohoto světa a současně spoutávána neviditelnými vlákny (des)informačního chaosu. Každý den se dozvídám o nových mrtvých, dennodenně jsem konfrontována s drsnou realitou, která se odehrává někde mimo oblast mého působení a to mě naplňuje bezmocí. Chce se mi zvednout se z židle svého nejistého pracovního místa a jít někam na východ říct těm mužům bojujícím v nepřehledné změti malých válek „tak hoši, neblbněte už a skončete to“. Impuls tak absurdní, jako je absurdní myšlenka na konec válčení.

Sedím pod starou švestkou a dívám se do jejich větví. Nenapadá mě nic, čím bych mohla přispět ke světovému míru a nechci jen trpně čekat na to, až tento svět skončí. Odložila jsem tablet s množstvím nepřečtených zpráv a nechci už nic dál vědět o blížících se hrozbách. V hlavě se mi rojí myšlenky, které ani nedokážu uchopit, zatímco v koruně stromu bzučí hejno včel. Již několik den trvající vedro ochromilo mou schopnost analyticky i synteticky uvažovat. Má mysl je otupěle líná a tak jen civím do listí, jímž prosvítá sluneční světlo dopadající do trávníku se všemi nerovnostmi. Vzduch je rozpálen tichem. Zrak se mi rozostřuje a najednou se pošlapaný trávník před mnou skládá do geometrického vzorce. Vypadá jako ty trojrozměrné obrázky, do nichž když se správně díváte, vidíte skrytého slona. A všední tráva je najednou nejkrásnější šablonou, jakou jsem kdy viděla. Trávník se změnil v Květ života.

Tu náhle přilétá vrabec a usedá na švestkovou větev. A za ním další, další…přilétá jich deset dvacet, sto – kolik se jich tam jen vejde!? Ptáci křičí a laškují, dovádějí a poskakují z větve na větev…Taková obyčejná věc a přitom jsem úplně vytržená, je to takový zázrak! Ano, tak vypadá štěstí. Čím víc si ho však chci udržet, tím je prchavější. Jakmile se soustředím na uchování toho vzácného momentu, narůstá ve mně napětí. Vrabci jeden za druhým začínají odlétat. S nimi zaniká i pokoj přítomného okamžiku. Slunce zastiňuje mrak, pár zelených švestek spadlo na zem.

V nebi se objevuje vousatá tvář. Vzápětí ten obraz oblétne svět. Prý je to znamení konce, předznamenávající světovou válku. Padá na mě tíseň a jediné, co mi připadá smysluplné, je modlitba. Přání míru a pokoje na všech stranách. Vyslovuji v duchu ta slova do míst, jako je Luhansk, Doněck, Moskva, Izrael, Palestina, Washington… Mám ošklivý pocit, že válka přijde ze západu. Z místa, kam odlétli ptáci. Válka, kterou nerozpoutají lidé, ale stroje. Technologie, o jejichž existenci nemáme tušení. Snad cosi odjinud, nějaká mimozemská rasa. Člověk by nikdy nemohl vypadnout z vesmírné harmonie – z toho fascinujícího geometrického řádu, který se zrcadlí na trávníku vedle mého domu.

Vznikl ten obraz v mé mysli? Nebo mysl zaznamenala něco, co dosud nedokázala vnímat? Jaká je vůbec síla naší mysli – máme moc ovlivnit společnou budoucnost? Spojíme se? Nebo svět pomine jako ten Květ života, co se jen tak objevil a zmizel v trávě? Cítím, že přichází konec. Jdu si sednout na svou zahrádku. I kdybych už nikdy nespatřila ten božský řád přírody, vím, že tu pořád je.
Andrea Skálová

Mirek T.Paní Andreo, krásně jste to napsala,12:5630.7.2014 12:56:15
matkaNa nebeské modři16:3324.7.2014 16:33:19
voboraDoporucuji se na cas odriznout od medii a15:3124.7.2014 15:31:57
josef hejnaMilá Andreo,15:0224.7.2014 15:02:35
Josef RobinMyslet, ze by mela být válka ,13:2124.7.2014 13:21:35

Počet příspěvků: 6, poslední 30.7.2014 12:56:15 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Andrea Skálová

Andrea Skálová

Píšu o zjevných i skrytých skutečnostech, domáhají-li se napsání.

Působím v oblasti medicínské žurnalistiky, publicistiky a literárního překladatelství. Vedle mého profesního zaměření mě zajímají témata týkající se smyslu a tajemství života, spiritualita a umění.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy