Je Petra Kvitová vlastizrádkyně?

úterý 22. červenec 2014 15:03

Český národ se vzedmul, aby se zastal české občanky "vyvážející bohatství" do zahraničí. Ať prý neplatí ty hnusně vysoké daně v České republice, odveze si je do daňového ráje a pěkně si je užije. Jsme skutečně tak velkomyslní? Není tento postoj pokrytecký?

Výroky poslance Stanislava Humla směrem k vítězce Wimbledonu Petře Kvitové vyvolávají rozhořčení, hněv i útočné reakce. Podle tohoto sociálnědemokratického politika by měla tenistka, která hodlá žít a platit daně v Monaku, přijít o české občanství, případně být i uvězněna. Novináři a diskutující se předhánějí v komentářích, zatracujících tu (cituji) „závistivou, bolševickou svini“ a opěvujících sportovní bohyni.

Nesahejte nám na naši ikonu
Krásná, mladá, talentovaná a úspěšná tenistka. Superhrdinka. Lidé potřebují vzhlížet k bohům a bohyním. Do kostelů už zřídkakdy chodíme, ale máme své stadiony, kurty a zápasiště, na nichž bohové a hrdinové stále zápasí. Naše zástupné modly. Projekce našich tužeb, jimž odpustíme vše. I to, že nás opustí, i to, že nás zradí. Bez nich bychom neměli ztělesněný ideál. Museli bychom v prachu a potu usilovat o dokonalost, které nikdy nedosáhneme. Museli bychom každodenně čelit frustraci z prohry i vlastní nedokonalosti. O co jednodušší je pohodlně se usadit do křesla před televizní obrazovkou, vsadit si na vítěze a doufat v nebývalé štěstí, které přinese výhra. A když náš supertip zvítězí, s fanfárami a sirénami jej vyprovodíme do daňového nebe.

Když Češi plivou na svou zem
Bylo to tak vždy, že hrdinové zápasili za nás. Není tomu jinak ani dnes napříč všudy prostupujícímu ateistickému duchu. Archetypy v nás totiž žijí stále, potřeba upnout se k něčemu božskému přetrvává navěky. Jen kdyby ty rituály byly více vědomé. Měli bychom si uvědomit, že Petra Kvitová není bohyně. Že vítězství našeho superhrdiny ve sportovním utkání přinese jen krátkodobou úlevu, ale ne spásu. A že jsme to „my“, kdo máme měnit realitu, ne „oni“. Blahosklonný postoj „tady máme vysoké zdanění, ať si superhrdina užije svou odměnu jinde“ má sice archetypální opodstatnění, ale ve veřejném životě je rizikový. Slepé vzhlížení k iluzivní kráse a současné plivání na nevlídnou skutečnost vede ke vzdání se vlastní síly, jenž posléze může vyústit v bezmocné přihlížení nástupu tyranie. Protože, kde vytěsníme božské, ztrácíme kontrolu i nad démonickým. Měli bychom spíše oživovat to hrdinské v nás a spolupodílet se na utváření skutečnosti. Skutečnosti, která nemusí být dokonalá jako naše ideály, ale může být lepší než náš odpor k ní.

Co v poplivané zemi…
Svými extrémními výroky na adresu úspěšné tenistky udělal poslanec Huml užitečnou věc. Otevřel rány české společnosti a nasypal do nich hořkou sůl. Tak jako je hořká pravda o vlastenectví a občanské angažovanosti. In je nenávidět vlastní stát, vlastní politiky, vlast. In je vyrůst tady, vyprofilovat se, uspět a pak si jít užívat zisk nebo odměnu jinam. Kdo říká něco jiného, je závistivá komunistická svině. Kdo vstoupí do politiky se snahou udělat z této země lepší místo k životu, je a priori podezřelý a odmítaný. Jedinými důvěryhodnými superhrdiny zůstávají sportovci. Jenže sportovci to nevyřeší.
Jde-li o rozhodnutí Petry Kvitové bydlet a platit daně v Monaku… říkejte si, co chcete, pro mě je to nefér. Protože, když superhrdinové odcházejí, není to dobré znamení. Může to totiž znamenat, že v příštím zápase se budeme muset utkat sami…a nejspíš se sebou.

Andrea Skálová

Andrea Skálová

Andrea Skálová

Píšu o zjevných i skrytých skutečnostech, domáhají-li se napsání.

Působím v oblasti medicínské žurnalistiky, publicistiky a literárního překladatelství. Vedle mého profesního zaměření mě zajímají témata týkající se smyslu a tajemství života, spiritualita a umění.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora