Smartphone, i-phone a ufon aneb když nakupují ženy

neděle 8. prosinec 2013 09:37

Stařičká Nokia, co jsem zdědila po své náctileté dceři, začala dosluhovat a bylo načase uvažovat o novém mobilním telefonu.

Tento krok jsem dlouho a důvodně odkládala. Telefon je totiž pro mě přístrojem na telefonování – to znamená, že nepotřebuju, aby přehrával filmy, točil videa a disponoval desítkami funkcí, o nichž netuším, na co jsou. Jen neochotně jsem si osvojila ještě další funkci – esemeskování. Nemluvim pochopitelně o psaní sms pomocí funkce T9, notabene přes dotykovou obrazovku, kteroužto činností jsem při opakovaném pokusu napsat větu o několika slovech uvedla v bujarý smích celou rodinu, zejména její nejmladší členy.

Všechen materiál v přírodě ovšem podléhá opotřebování a zastarávání – vnadnými blonckami počínaje a plochými akumulátory konče, a ono slavné „zítra již znamená včera“ platí pro elektronická zařízení víc než pro cokoli jiného. Jenže zatímco digitální přístroj, který po roce přestane být „in“, lehce postoupíme zájemcům na aukru, my (ženy) nechceme být zařazeny do kategorie „sale“ či „recyklace“ a usilujeme o dlouhodobou udržitelnost v osobním i profesionálním životě. Podobně jako přístroje oceňované v loňské sezóně snažíme se udržet na trhu neustálým vylepšováním nabídky: inovací designu za pomoci kadeřníků a plastických chirurgů, rozšiřováním výkonnosti za podpory fitness trenérů, zeštíhlováním a odlehčováním pod dozorem nutričních poradců a zvyšováním odolnosti příjmem multivitaminů a bio stravy. Konkurenceschopnými zkrátka zůstáváme tehdy, dokážeme-li si nepřetržitě osvojovat nové dovednosti a držet krok s nejmodernějšími trendy. A platí to nejen pro náš hardware a design, ale i příslušenství, kterým se prezentujeme ve svém okolí. V případě mobilních telefonů coby nezbytných doplňků to znamená vlastnit přinejmenším „dotykáč“ s internetem, vybavený většině žen nic neříkajícími atributy typu Android, iOS, Firefox či Symbian OS.

Na téma jak si správně přát a objednávat z vesmíru vyšlo v poslední době kvantum publikací. O tom, jak se zorientovat v online nabídce obchodů s elektronickými přístroji (když umíte jen mačkat tlačítka na klávesnici a přijímat hovory), se moc nepíše. Alespoň ne tak, aby se to dalo pochopit za půl hodiny. Když jsem po několika dnech konečně pochopila, jaký je rozdíl mezi i-podem, i-padem a i-phonem – že totiž i-pod je taková lepší empétrojka, i-pad je jednoduše tablet a i-phone totéž co smartphone, ale od Applu, mohla jsem začít formovat představu toho, co potřebuju. Po pár dalších dnech byly moje požadavky následující: elegantní a odolný telefon s hodně velkou obrazovkou (jako tablet), s dobrou navigací (jako Garmin Dakota), s dual sim (pro data a služební hovory) a cenou do čtyř tisíc. Cha! Po krátké diskusi na sociální síti jsem rychle vystřlízlivěla a musela uznat, že co do současných technologií jsou moje představy poněkud utopické. Řečeno slovy jednoho z přispěvatelů do diskuse: „obávám se, že tato kombinace není splnitelná“.

Takže co? Terénní navigace neumožňuje telefonovat, tablet nesmí zmoknout, na mobilu se blbě píšou články a ten úžasnej i-pad, krom toho, že nemá vstup pro sim kartu, stojí patnáct tisíc. Když jsem to tak dokola probírala, dospěla jsem k závěru, že ze všeho nejvíc potřebuju navigaci. Telefon jistě ještě chvíli vydrží a internet v mobilu je zbytečný luxus.

Zelenej panáček vyřvávající v televizní reklamě není nic pro mé estetické cítění, ale svůj účel bezpochyby splňuje. Alza je díky němu obchodní značka, kterou na trhu elektroniky nelze přehlédnout. A když jsme u těch ajfounů a objednávek z vesmíru... Napadlo mě, že by mi místo kovaříčků mohl poradit člověk opravdu fundovaný. Ačkoli nešlo o kováře, ale Pavla Kovaříka – vedoucího prodejny, který mi před rokem při prodeji televize neuváženě věnoval i svou VIP vizitku – pro mé potřeby to bylo víc než dostačující. Následná elektronická konzultace probíhala asi takto:
„Dobrý den, plánuji nákup navigace, ale váhám mezi terénní a automobilovou. Můžete mi prosím poradit, kterým směrem se orientovat a zda je možné toto mít v jednom?“
Vedoucí vytipoval vhodné navigace, ale potvrdil mi, že je třeba volit jednu z nich, protože kombinace obojího je v požadované cenové relaci nedostupná. Když jsem zvažovala uvedené varianty, dospěla jsem k závěru, že v lese se ztrácím častěji než na silnici, takže jsem odepsala:
„Děkuji, asi zvolím terénní navigaci. Je možné si u vás v prodejně vyzkoušet funkci a ovládání?“
Pan Kovařík zdvořile odpověděl, že si samozřejmě mohu navigaci v prodejně vyzkoušet. Mezitím jsem konfrontovala svůj výběr s přáteli na facebooku, z nichž někteří měli pocit, že bych si mohla koupit navigaci levněji v bazaru nebo si místo ní pořídit smartphone s Androidem a google maps. Další den jsem tedy napsala Pavlu Kovaříkovi:
„Rozhodla jsem se nakonec pro smartphone s navigací. Zejména proto, že potřebuji i nový telefon a internet v mobilu. Můžete mi prosím doporučit, který by byl nejvhodnější?“ Vedoucí mi opět trpělivě v mailu vysvětlil, co od kterého mobilu mohu čekat a který by naopak nedoporučoval, a nabídl se, že mi bude k dipozici při případné osobní návštěvě.

Příští den jsem se dostavila do prodejny. Inkognito, abych měla čas si to všechno pořádně prohlédnout. U vchodu byla vystavena barevná pouzdra na tablety. Vzpomněla si, jak mi vypravovala má známá, co se odehrálo mezi ní a jejím mužem, když onehdá přinesla domů nový vysavač. „Jaký to má příkon?“ zeptal se on. Odpověď zněla: „Éé?“ Manžel tedy položil jednodušší otázku: „A co je to za značku?“ Dotyčná se zamyslela a rozzářeně pronesla: „Růžovej!“ Takhle jsem rozhodně nechtěla skončit.

Při několikahodinové prohlídce vystavených modelů, provázené konzultací s několika zaměstnanci prodejny a testováním přístrojů, se mi podařilo mimo jiné spustit kameru na jednom ze Samsungů, vyfotit se a – ve snaze smazat tu hrůzu – uložit snímek někam do paměti. Připadala jsem si jako Mr. Bean retušující následky nechtěného kýchnutí na obraz Whistlerovy matky. Po nekončícím zvažování nad všemožnými modely smartphonů jsem zakoupila tablet Asus za 6 tisíc. S velkou obrazovkou, internetem a úžasnou navigací. Pan Kovařík mě pochválil a řekl, že je to dobrá volba, protože to splňuje 3 ze 4 mých původních požadavků. Napadlo mě, že mít takového kouče, člověk by ušetřil za plastického chirurga.

Byla jsem tak vzrušená ze svého nového tabletu, že jsem při placení podávala slečně na pokladně kartu zdravotní pojišťovny a při čekání na výdej omylem navštívila pánský záchod. Někde jsem slyšela, že nakupující ženy se cítí jako lovkyně a odměnu jim přináší ne to, že by snad koupily něco praktického, ale že nesou domů kořist. Nejspíš získáváme odměnu v podobě slastného pocitu ne za dobití, ale za vybití (doplň dle potřeby různé druhy kreditu od osobního po finanční).

Cestou domů jsem přemýšlela, že pojedu do lesa a jestli nebude lepší vzít si papírovou mapu místo tabletu, kdyby náhodou pršelo. Vytáhla jsem telefon, že se podělím s kámoškou o radost z nákupu. Nokie třikrát zapípala a zhasla. Asi to chce nový telefon!


Andrea Skálová

lucifersami hovna,koho to zajima18:2121.2.2014 18:21:05
josef hejnaAndreo, já už snad zůstanu u současného17:158.12.2013 17:15:13
JaromirDá se konstatovat,12:438.12.2013 12:43:25
Milan JirásekHezký den.10:568.12.2013 10:56:29

Počet příspěvků: 5, poslední 21.2.2014 18:21:05 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Andrea Skálová

Andrea Skálová

Píšu o zjevných i skrytých skutečnostech, domáhají-li se napsání.

Působím v oblasti medicínské žurnalistiky, publicistiky a literárního překladatelství. Vedle mého profesního zaměření mě zajímají témata týkající se smyslu a tajemství života, spiritualita a umění.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy