Pravoslavná mše versus festival Esoterika

pátek 26. duben 2013 19:16

Vstupuji zde na tenké ledy víry. Jsem pokřtěná v církvi husitské a doma v obýváku mi visí obraz korejského Buddhy.

Po večerech medituji v japonském zenovém sedu, ráno cvičím hathajogický pozdrav slunci., praktikuji čínský tchaj ťi čchuan a inklinuji k taoistickému myšlení. Před spaním si čtu chasidská vyprávění, po internetu studuji kabalu, kupuji halal maso u muslimů. Mým nejoblíbenějším městem je Mikulov, kde přespávám v prostorách bývalého rabinátu a působiště Rabi Löwa. Ano, opravdu jsem se zbláznila.

Jako onu minulou neděli, kdy jsem se o desáté vydala na pravoslavnou mši do Rooseveltovy ulice v pražském Bubenči. Před domem stojí hlouček mužů a žen s kočárkem a malými dětmi. Nikdo se nepozastavuje nad tím, kde jsem se tu vzala, pro jistotu se zeptám, zda nebude vadit, když se účastním mše a je mi sděleno, že ne. Muž vcházející se mnou do domu otevře dveře, pustí mě napřed, uvnitř vezme obyčejnou tužku a útržek papíru a napůl česky napůl rusky se mě dotazuje na jména těch, za jejichž zdraví se má pomodlit pop. S tou otázkou jsem nepočítala, většinou myslím jen na sebe, ale postupně si vybavuji jména jednotlivých přátel, diktuji jména rodičů a dcery, až se mě nakonec muž zeptá na moje jméno a ujistí mě, že pop se pomodlí i za mě.

Liturgie probíhá v ruštině, tři desítky věřících jsou vměstnáni v místnosti se zavřenými okny, do nichž se zvenčí opírá slunce, obklopeni desítkami ikon, které před začátkem mše obcházejí ženy, aby se sklonily k umolousanému sklu a políbily jej. Pod ikonami hoří tenké svíce, které si příchozí zakupují a zapalují, ženy mají hlavy pokryty šátky, děti jsou svátečně oblečené, ve stoje si mlčky kreslí na oprýskaném stole. Většina návštěvníků je prostě oblečena, ženy povětšinou v sukni, děti pečlivě učesané, jedna holčička má tenisky, které při chůzi blikají, což budí dojetí i úsměv. Muži klidně postávají, někteří klečí se skloněnou hlavou, a to už se z popových úst řinou modlitby. Rozumím jen některým slovům, ale někde uvnitř cítím, co sděluje, a ženy zpívají tak krásně, až se mi slzy derou do očí. Melodie vycházející z popových úst vchází přímo do srdce. Cítím stud i vděčnost, sounáležitosti a spojení v samotných kořenech bytí. Chce se mi plakat smutkem, že nejsem součástí této velké rodiny, a současně štěstím, že jsem přijímána - mlčky, neokázale, hluboce. Stěží to popsat obyčejnými slovy. Jsou to věty modliteb, uspořádané do rytmů, hláskující boží jméno na tisíc způsobů. Tady si uvědomíte, že víra není ostrovem slabých, hledajících berličku v podobě boha. Ale že vyvěrá z nejhlubší podstaty veškerenstva, je naší esencí i nejzazší realizací. Tady bůh není teologickým otazníkem, je realitou.

Byl by to nádherný happy end, kdybych odtud vyšla ven s neotřesitelnou jistotou nalezení svatého grálu. Kdybych se vrátila do svého bytu, naskládala do krabic všechny ty publikace nového věku a holistického léčení, pyramidy, tantrické obrazy a mandaly. Kdyby z mé mysli navždy zmizely pochybnosti a neklid věčného hledání. Zrušila bych facebookový účet, protože se svých přátel chci dotýkat srdcem, a ne přes zeď virtuálních nářků. Síť nástrah, v nichž je zaklíněno jáství, je však neobyčejně rozlehlá. A tak jsem se ještě téhož odpoledne vydala na veletrh Esoterika.

Všichni tu znají návod na štěstí. Tančete ladně pohupujíce se v bocích, za rytmu bubínků buďte na chvíli šamanem, a když nestačí třásně z oslí kůží, pomůže ayahuasca. Osud vám tu vyčtou z ruky, napíšou intuitivním písmem, nakreslí pravou hemisférou. Usednete a vyfotí vaši auru, ulehnete a změří vám meridiány. Na vedlejším stánku vám prodají unikátní směs bylin k detoxikaci, vyčistí zdarma vaše brýle, třebaže pětkrát odmítnete, a pak vám nabídnou veletržní cenu 2+1 zdarma. Na mystickou cestu vás lákají hned ze čtyř pódií, osvícení dosáhnete při orgasmickém porodu, diamantovou vodu vyrobíte snadněji než diamantovou sútru, stačí si zakoupit karafu s nalepenými drahokamy na jejím dně. O vašem směřování a utajených touhách vás informují andělské karty, a chcete-li vědět, co vám sděluje anděl strážný, stačí si to za pár stovek nechat přetlumočit živým médiem.

Člověka by skoro napadlo, že půjde a zpřevrhá ty stánky. Ale jak tam tak stojíte a díváte se kolem sebe, najednou to ve vás vyvolá úsměv. Komedie života. Neohrabaný tanec forem. Jsem snad v něčem jiná? Koupila jsem si bio špek a nechala si vyložit andělské karty. Řekly mi, že jsem potkala svou romantickou lásku. A světe, div se, byla to pravda!
Andrea Skálová

Andrea Skálová

Andrea Skálová

Píšu o zjevných i skrytých skutečnostech, domáhají-li se napsání.

Působím v oblasti medicínské žurnalistiky, publicistiky a literárního překladatelství. Vedle mého profesního zaměření mě zajímají témata týkající se smyslu a tajemství života, spiritualita a umění.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora