Jak utišit vulkány a nářek klitorisu

pondělí 21. únor 2011 14:46

freewebs.com

Tento článek nepojednává o neurvalých způsobech „primitivní tradice“ ženské obřízky, je o utrpení ve světě svobodného klitorisu.

Narodila jsem se, podle čínského zvěrokruhu, ve znamení ohnivého koně. Šedesátý šestý ročník, který má navíc v našem ženském rodné čísle neblahé 666, je pod vládou dvojitého ohně, neboť kůň, stejně jako roky končící šestkou, jsou tradičně spojovány s prvkem oheň.
Dívky, narozené v roce tohoto dvojitého „mužského“ principu (z našich celebrit je to třeba Iveta Bartošová nebo Lucie Bílá), nebyly ve staré Číně vítaným přírůstkem do rodiny. Oheň je prvek jangový, symbolizuje vlastnosti dominantní a osoby pod jeho vládou charakterizuje nezávislost, ambicióznost, vášeň a touha zářit. Jak by také oheň mohl chtít pohasnout? To vše se neslučovalo s poslušností a pokorou, jaká se tradičně v Číně očekávala od žen.
(Nabízí se otázka, je-li to záměr přírody, aby ženy byly pasivní a poslušné, proč se v letech ohnivého koně nerodí jen chlapci? Dívky by se pak mohly narodit v některém jinovějším roce, třeba v roce šedé kozy.)

Ďábelská (ne)rovnováha
Můj dědeček se narodil v roce červeného draka. Červený drak se pokládá za jedno z nejmocnějších znamení čínského zvěrokruhu. Oheň s dřevem tvoří v tomto roce harmonickou kombinaci, protože dřevo živí oheň. Děda potenciál svého znamení využil plně. Jeho život byl dlážděn úspěchy uskutečněných cílů. Proslavil se například svou metodou léčení alkoholismu a navíc si k sobě našel ideální ženský protejšek, družku, která jej celoživotně podporovala v jeho seberealizaci.
Učebnicově harmonická dvojice: do světa pronikající jangový muž a do nitra přijímající jinová žena. Jak málo dosud vídáme opak: úspěšná žena realizující své vize, podporovaná skromným mužem. Co má dělat žena, narodí-li se v dvojitém jangu neboli přijde-li na svět v ženském těle s ambicemi muže? Podle doplňujících se principů jin a jang by platilo, že když bude žena slunce, bude potřebovat muže měsíčka. Muž ale většinou nesnese fakt, že žena září víc, a co si budeme povídat, ani žena to obvykle nesnese - touží, kdoví proč, po jangovém muži. Dvojice jang a jang, i když se dohodne na dvoukariérovém manželství, bývá problematická. Muž jangový má tendenci si najít jinovou ženu a i muž jinový, měsíček, v němž se odráží světlo jeho sluneční ženy, většinou vnitřně trpí a touží po nějaké satelitní hvězdičce, aby byl alespoň o kousínek větši. Jangově orientovaná žena zůstává většinou sama, je frustrovaná, tvrdí, že muže nepotřebuje, propaguje feminismus nebo se stane lesbou (feministky mají doufám smysl pro humor a budou to brát jako nadsázku, pravé lesby nechť prominou).

Odsouzeni k cykličnosti
Dvojitý oheň stejně jako dvojí jang nese v sobě navzdory potenciálu velké síly slabinu nerovnováhy. Je to oheň, který se rozhoří a vyhasne. Jako slunce, které vychází a jehož žár sílí, přitahuje k sobě vše živé, co touží natáhnout do sebe co nejvíce životadárného tepla. Oheň je dávající a jeho přirozeností je obdarovávat druhé. V poledni, na vrcholu sil však bývá jeho žár spalující, oheň se dokáže ničivě šířit k vyčerpání druhých, co přikládají polínka. S přicházejícím večerem jeho záře přirozeně pohasíná, oheň skomírá, slunce se ztrácí kamsi mimo pohledy ostatních. Smutný to úděl zašlých hvězd, které se nenaučily odcházet s večerem a s ránem v nové síle vracet nad obzor.
Hledání životní rovnováhy v souladu s vlastní podstatou je nekončící proces, vyžadující ochotu začínat stále znova. Netýká se pochopitelně jen nás, ohnivých koní. Mým životem prošli dva ohniví koně jako partneři. První je otcem mé dcery. Vztah se rozpadl krátce po jejím narození. Bylo to přesně to nepovedené „dvoukariérové manželství“ – byť jsem se coby typicky nezávislý kůň ani nevdala. Oba jsme byli zrovna ve fázi poledního žáru a ani jeden druhému neustoupil. Další ohnivý kůň se mnou vstoupil do vztahu už tak vyhořelý, že po pár letech skončil v těžké depresi. Nedávno zemřel na následky těžkého úrazu hlavy. Najednou mi můj život připadá jako v té staré Číně – žena dvojitý jang: nečekaný požár, nevítané neštěstí.

Zraněný klitoris aneb frustrace jako šance
K 90. narozeninám dostal dědeček od své žačky-terapeutky knížku o buddhistické meditaci s titulem Jak utišit vulkány. Málo se v rodině mluvilo o tom, že možná větším démonem než alkohol ve společnosti byla pro něj jeho vlastní sexualita. Já jako vnučka jsem se to dozvídala jen z náznaků, citelně to však vnímám ve svých genech. Zřejmě jsem jako součást dědictví obdržela výzvu pokusit se o to, co děda ve svém životě a práci obešel – vynést z hlubin sopečný oheň a transformovat ho v energii věčného světla. Jak mi sám při jednom posezení na sklonku života naznačil: Jedno jsem ve své práci opominul, a to je spiritualita.
V třinácti letech se probudil k životu můj klitoris. Jako zakrnělý penis nevítaný v ženském těle, zákeřný had, jehož ambicí je vyšplhat se z kořenů do koruny, mě ovládl na dalších třicet let, kdy jsem jeho drtivou energii a frustraci z nedostatku světla ve vyšších světech vybíjela v nutkavém sledu neulevujících orgasmů za pomoci početných milenců kdejakého společenského i duševního statutu. Explozivní síla děsící svou naléhavostí mě dovedla na pokraj k propasti, do níž jsem navzdory hnutí proti ženské infibulaci kacířsky zvolala: Kéž by mi ho uřízli!

Jak utišit vulkány
Avšak, byť by oheň vyvěrající z hlubin země a stravující nitro byl zhoubnější než požár šířící se světem, nelze jej zastavit tím, že se mu vezme výživa. Nelze vykácet všechny stromy světa, aby nemohl vzplanout les. Nelze vykastrovat ženy ani muže, aby ubylo rozvodů, stejně jako nestačí vzít lidem ohnivou vodu, aby se zabránilo rozkladu společnosti. Nelze upřít lidem oheň a nelze, bože, věčně trestat Prométhea...
Nezávislost a vzpoura proti bohům mohou být nahlíženy jako „prvotní výzva“, díky níž se svobodní vrátíme k nebesům. Možná proto jsem se narodila jako oheň v ženském těle. Snad je sopečný oheň, to obávané světlo Jitřenky obnovující starou smlouvu a zažehající nové jitro, nutný k obrácení se od dobývání met v externím světě a k transformaci vlastního nitra.
Ve stravujícím sebežáru toužím stát se ohnivou podstatou, splynout se světlem Zdroje a nabýt jeho povahy. Jen nevím, mám usilovat vznést se, nebo zapřít svoji ohnivost? Tuším, že teprve v doteku „jiného“, v přátelském gestu nevlastní podstaty je konejšen nářek klitorisu a utichají vulkány.


Dodatek. Možná text není úplně srozumitelný a mám potřebu doplnit, že co mi připadá na tom celém zvláštní, jak se jedno téma odráží v různých rovinách (oheň – hřející, spalující, ničící, životní, vzpoura, světlo, transformace, Lucifer, Bůh). Jsme výslednicí kulturních zvyklostí, náboženských představ, pohlavních specifit, astrologických konstelací, dědičných vlivů, vlivů prostředí a výchovy včetně náhodných mutací a nečekaných katastrof a snad záměru přírody nebo boha, v němž neseme svůj jedinečný úkol. Mohu jen doufat, že utrpení s tím spojené není náhodné ani nekonečné, že nejsme odsouzeni k věčné cykličnosti a že v té hrůze, úzkosti a pocitu nespravedlnosti, v té otázce: proč zrovna já nezaznívá jen hlas nemocné a zatracené duše, ale také duše zlomené, protože milující, a obdarované utrpením, protože milované.

Andrea Skálová

josef hejnaMám možná neskromný dojem,10:0122.2.2011 10:01:45

Počet příspěvků: 1, poslední 22.2.2011 10:01:45 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Andrea Skálová

Andrea Skálová

Píšu o zjevných i skrytých skutečnostech, domáhají-li se napsání.

Působím v oblasti medicínské žurnalistiky, publicistiky a literárního překladatelství. Vedle mého profesního zaměření mě zajímají témata týkající se smyslu a tajemství života, spiritualita a umění.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy